Je tomu pár měsíců, co jsem se rozhodla skončit s normální prací a dát si od všeho toho stereotypu a shonu oddych. Cítila jsem, že potřebuju změnu, že nežiju, že mi život protéká mezi prsty a já toho doposud nezažila a nepoznala tolik, kolik bych chtěla.

Dala jsem výpověď v práci a zaregistrovala se do projektu Workaway, kde jsem si vybrala dobrovolnické projekty, které mi byly blízké. Věděla jsem, že mě to táhne na sever. Severský drsný život a hlavně nedotčená příroda mě od mé první návštěvy Islandu fascinovaly.

Osud to zařídil tak, že jsem si plácla s malou farmou na jihu Finska, kde přebývám od ledna. Žiju uprostřed lesů, s úžasnou finskou rodinou, která má srdce na pravém místě a za těch pár týdnů mě naučili tolik věcí, jako mě žádná práce nikdy nenaučila. Od práce se zvířaty, cvičení koní, životu v souladu s přírodou, renovování nábytku, renovování domů, pozorování mořských orlů…je toho tolik.

V lesích jižního Finska

Absolutně tady ztrácím pojem o čase. Kolik je hodin, kolikátého je, jaký je den. Život tu plyne úžasně jiným tempem, než v uspěchaném městě, kde je většina lidí pod tlakem a ve stresu. Tady jsou hlavní prioritou zvířata, příroda a potom až my. 🙂

Pokud jsi zrovna TY ta nebo ten, kdo by chtěl něco změnit, něco víc se naučit, žít jinak, poznat novou kulturu, úžasné lidi a učit se skvělé věci od druhých, tak je pro tebe projekt Workaway jako stvořený. Stačí si vybrat ze stovek projektů po celém světě a odjet. 🙂 Jednoduchý jak facka! 🙂

Ve Finsku jsem už pár týdnů a myslím, že je na čase shrnout základní poznatky o jižním Finsku, které jsem zatím postřehla.

Kde přesně ve Finsku dobrovolničím?

Žiju v oblasti s názvem Kimitoön Kemiönsaari , kde je asi 40 tisíc ostrůvků (na jednom z nich bydlíme). Tenhle geologický útvar se jmenuje archipelago a právě v oblasti je největší na světě.

Na jihu Finska není až taková zima, jak se může zdát. Během zimy jsou teploty pár stupňů pod nulou, ale občas se může ochladit až na – 30 stupňů. Většinou na konci ledna a začátkem února.

Jižní Finsko není zase taková placka, jak se může zdát. Je tu hodně nízkých kopců, většinou vytvořených z oblých kamenů, porostlých mechem a borovicemi. Potom, co na ně nasněží, se dají sjíždět po zadku jako klouzačka. Doporučuju vyzkoušet! 🙂

Jižní Finsko, to jsou kamenné kopce, která se dají parádně sjíždět

Většina lesů je ve Finsku v soukromém vlastnictví, ale člověk se v nich samozřejmě může procházet, trhat brusinky a houby…

Dny jsou tu strašně krátký. Rozednívá se až v 9 ráno, takže člověk vstává skoro za tmy. Stmívá se po 15. hodině, takže většinou v 18 hodin má člověk půlnoc. 🙂 Když se náhodou poštěstí a svítí slunce, vyjde jen kousek nad obzor, takže i tak má člověk pořád pocit, jakoby zapadalo.

Pokud tě zajímá, jaké vybavení vozím na cesty, mrkni na článek Moje outdoorové vybavení.

Doprava po Finsku

Z Turku (Abo) se po 11 hodinách na lodi dostaneš do Stockholmu. Pokud zrovna na moři nejsou 15 metrový vlny, jako minulý týden. 🙂

Doprava finskými autobusy po Finsku není drahá. Cesta z Helsinek do Turku mě vyšla na 3 EUR. Jízdenka se dá sehnat i za 1 EUR, pro více info mrkni na stránky onnibus.fi.

Pár základních poznatků o finské kuchyni

Zatím jsem si nezvykla na jejich prapodivný kombinace jídel. Na špagety s rajčatovou omáčkou si nedokážu dát brusinkovej džem (tenhle džem si dávají do každýho jídla, ať už na rybu, maso nebo těstoviny), nebo jíst k snídani doma upečenej chléb s máslem, džemem a sýrem. 🙂

Nikdy, ale fakt nikdy si nedávej pokrm s názvem Maksalaatikko. Jsou to játra zapečená s rýží, rozinkama, navrch zalitá rozpuštěnym máslem a samozřejmě se podávají s horou brusinkovýho džemu (jen když si na to vzpomenu, je mi z toho šoufl). 🙂

Finský pivo je pitelný. 🙂 Zatím jsem zkoušela značku Sandels.

Finské pivo značky Sandels je pitelné 🙂

Ve většině obchodů jsou za pokladnami hrací automaty, což mě zpočátku hodně zarazilo. Prostě si jdeš koupit něco k jídlu a pak si ještě v obchodě zahrát loterii. Nedalo mi to a hned jsem se zeptala jak to s nimi je. Peníze z hracích automatů jdou finské vládě, která je pak dává třeba sportovním klubům na podporu trávení volného času mládeže a na další dobrý a užitečný projekty.

Něco málo o Finech

Většina Finů z jihu Finska nikdy nebyla v Laponsku, v Rovaniemi a podobných místech, protože jsou to podle nich lapače turistů. O čemž svědčí i davy Japonců mířící na sever Finska, které jsem potkala na letišti v Helsinkách.

Finové milují chataření, většina z nich má chatičku někde hluboko v lese, ideálně s finskou saunou a ještě líp, co nejblíže vodě s vlastní plážičkou a molem. Tak alespoň přeci máme něco společného! 🙂

Finský dřevěný srub

Finové milují renovace a opravování starých věcí a nábytku. Většinou vše vykupují z pozůstalostí a potom prodávají dál. Nebo si nábytek nechají, opraví ho a vybaví si s ním vlastní bydlení.

Všichni tady na jihu Finska žijí v krásných, pohádkových dřevěných domcích různě roztroušených po lesích a loukách.

Na jihu Finska se mluví švédsky i finsky.

Zatím jsem si Finsko zamilovala a přirostlo mi k srdci. Až na finskou kuchyni, na kterou si asi nikdy nezvyknu, ale stojí za to jí vyzkoušet, je to vážně sranda. 🙂 Takový kombinace chutí prostě nevymyslíš. 🙂

[fb_button]

Líbil se ti tento článek? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!