Pavla je sportovkyně, její běžecké začátky byly krušné, ale to jí nestálo v cestě, aby v roce 2006 poprvé stanula na startu náročného běžeckého závodu na Islandu, Laugavegurinn Ultra Marathon. Je to 55 km dlouhý závod v náročních islandských podmínkách – sníh, led, špatné počasí, ledové řeky, písek, lávový popel… Já jsem tenhle úsek s krosnou šla 3 dny, Pavla ho uběhla za 8:40 hodin!!! Což je neuvěřitelné!

Dnešní rozhovor bude o běhání na divokém Islandu.

Pavli, představ se nám trochu. Kdy jsi s během vlastně začala?

Jmenuji s Pavlína Hanušová a jsem obyčejná lidská bytost. Moje profese je management kvality a kromě běhu létám ve větroni. Běhám, protože mě to baví. S během jsem začala relativně pozdě, až cca ve svých 30 letech a rozhodně jsem neplánovala, že budu běhat takto dlouhé tratě. Byla to jakási „náhradní aktivita“, která vyplnila nedostatek pohybu potom, co jsem přestala s lezením.

Jaké byly tvé běžecké začátky?

Začátky byly krušné. Odpor k jakékoliv atletické disciplíně ve mně byl už od základní školy, a tak jsem si prostě jen řekla, že to můžu zkusit. Po půl roce běhání jsem se vsadila, že uběhnu ½ marathon. Když se přiblížil termín, polila mně horkost, ale zvládla jsem to. A když jsem se oklepala z únavy, řekla jsem si, že ani marathon nebude nedosažitelný. Běhají to jiní, uběhnu i já.

Syrovost a odlehlá nádhera vnitrozemí Islandu je něco zcela mimořádného. Duhové hory, obsidiánové skály, sněhová pole, ledovce, hluboké brody, fumaroly a sirná ložiska, pole lávového popela a kamenité cesty.

No a když jsem překonala i tuto hranici, postupně se stalo cosi zvláštního. Začala jsem běhat v horách, v terénu, zcela opustila městské tratě, které mi už vůbec nic nedávaly. Z běhu se stala droga, vnitřní potřeba, běh se stal něčím víc, než jen sportem a začal mi hodně dávat.

Už dvakrát jsi běžela Laugavegur Ultra Marathon na Islandu. Jaké to bylo?

Docela těžké, pokaždé jiné a velmi krásné.

Český tým na startu Laugavegur Ultra Marathon

Je v něčem tenhle závod jiný?

Jiný oproti čemu? Každý běh, i na stejné trati, kterou běžíš posté, je vždycky jiný. Je jiné roční období nebo denní doba, jiné počasí, příroda okolo je jiná, já se jinak cítím.

Ale tuším, kam míříš. Syrovost a odlehlá nádhera vnitrozemí Islandu je něco zcela mimořádného. Duhové hory, obsidiánové skály, sněhová pole, ledovce, hluboké brody, fumaroly a sirná ložiska, pole lávového popela a kamenité cesty. A to všechno zakončeno v zeleném údolí, které je v dokonalém kontrastu s pekelnou krásou vyšších poloh vnitrozemí.

Islandská příroda je zkrátka neuvěřitelná, s tím musím souhlasit. Jak vypadá trasa závodu po technické stránce?

Z technického hlediska je trať náročná a není to závod určený pro nezkušené běžce. „Pocitová“ nadmořská výška je cca o 2000 m vyšší, než je skutečnost na mapě a podmínky pro běh se v průběhu dne mohou měnit jako mávnutím kouzelného proutku. Množství sněhu a brody na trati způsobí, že máš po celý den mokré nohy a na trati prakticky není „odpočinková“ pasáž, kde by se dalo normálně běžet. Jediný rovinatější úsek je pokrytý lávovým popelem, který je měkký a běží s v něm taky dost blbě.

Celková délka trati 55 km není v poměrech ultra nic mimořádného. Ale kombinace nadmořské výšky, vlivů počasí a technické náročnosti ji činí relativně o dost obtížnější.

Skvělé je i to, že závod má omezenou kapacitu. Nikdy to nebude masová akce podporovaná světovými společnostmi. Na posledním checkpointu ti podají ruku a přivítají tě. Je to velmi osobní.

Je potřeba se pro tenhle závod na Islandu připravit nějak speciálně? Mít jiné oblečení než obvykle? Jinak trénovat apod.?

Jediné, co jsem zařadila navíc do svého plánu, bylo více tratí, při kterých jsem si namočila nohy. Takže jsem běhala v brodech a sněhové břečce bez návleků na obuvi.

Pro takovéto typy závodů je vždy předepsána výbava, kterou musí mít každý běžec na startu k dispozici a Laugavegurinn není výjimkou. Je předepsáno minimální oblečení, objem lahví na vodu atd.

Na trati islandského ultra marathonu.

Jak probíhá taková příprava na jakýkoliv ultra maraton? Kolikrát týdně trénuješ a jak?

Snažím se trénovat 5x týdně, 1x týdně sauna a k tomu trochu kompenzačního cvičení. Ne vždycky se mi to podaří. V týdnu se běhají kratší tratě a o víkendech dlouhé. Délku běhů a jejich styl si plánuji podle svých potřeb a termínu závodů.

Pavli, Laugavegurinn Ultra Marathon jsi poprvé nedokončila. Proč? Co se stalo?

Tenkrát bylo příšerné počasí. Uvažovalo se dokonce o zrušení závodu. Kromě pochroumaného kotníku jsem také v jednom místě zabloudila, a tak jsem neproběhla včas poslední checkpoint. Bylo to více věcí najednou. Ale přítel, který běžel také, závod tenkrát dokončil jako první český účastník v historii.

Laugavegurinn Ultra Marathon mi dal prožitek cesty ve fyzické i vnitřní podobě toho slova a také další dávku síly, vůle a spokojenosti. A také intenzivní sounáležitost s horami a přírodou, které jsem v tu chvíli součástí.

Za zmínku možná stojí to, že od té doby z ČR nikdo neběžel až do letošního roku.

Tvůj čas v roce 2018 byl 8:40:26, ke kterému ti gratuluju. Člověk jde tenhle 55 km úsek s krosnou 3 dny a ty ho uběhneš za necelých 9 hodin! 🙂 Co ti tenhle závod dal? Naučila ses při něm něco?

Každý dlouhý běh je pro mně cesta. Takže i tenhle závod mi dal prožitek cesty ve fyzické i vnitřní podobě toho slova a také další dávku síly, vůle a spokojenosti. A také intenzivní sounáležitost s horami a přírodou, které jsem v tu chvíli součástí. Snad tím odpovídám i na tvou otázku o tom, co jsem se naučila. Protože tyhle tratě nejsou jen o fyzické kondici a jejich překonání. Samotná fyzická příprava není jedinou podmínkou pro dokončení běhu. Je to ve tvé mysli, ve zhodnocení vlastních možností a respektu.

Koukni se na to jinak: kdo se zdravým rozumem by zaplatil za to, aby mohl běžet 8 i více hodin v blbým počasí, blbým terénu a ještě dost často s různými bolístkami na těle? Odpověď zní: nikdo. Takový člověk je jednoznačně vyšinutý blázen …

Pavla na trati.

Mezi Álftavatnem a Emstrurem je docela hluboký brod. Jak se ti při běhu překonával? Co ta ledová voda?

Prostě do té vody vběhneš, přejdeš brod a běžíš dál. Voda je ledová, no a co má být? To není nejhorší věc, která se musí na takovém závodě překonat.

Letěla jsi na Island jen kvůli závodu, nebo jsi tam pak i cestovala?

Cestovala, při obou návštěvách Islandu. Prošli jsme několik krásných treků. Pro mě je Island kouzelná země skřítků.

Jaký závod sis doposud nejvíce užila (jaký z nich si nejvíc pamatuješ)?

Možná Tě to překvapí, ale takto důkladně si pamatuji právě svůj první nedokončený běh Laugavegurinn Ultra v roce 2006. Byl to prostě takový průšvih, že se na to nedá zapomenout. 🙂

Sněhové pole na trati islandského ultra marathonu

Chystáš se na nějaké další běžecké výzvy v zahraničí?

V letošním roce ne, jen nějaké běhy v ČR. Ale příští rok chci určitě běžet závod Del Passatore v Itálii. Není to sice trail, ale je to krásná 100 km trať z Florencie do Faenzy. Moc se na to těším.

Pavli, držím pěsti a přeji co nejvíc sil na další závody a moc děkuji za rozhovor. 🙂

S láskou,

Bára

[fb_button]

Líbil se ti tento článek? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!

PS: pro běžecké nadšence přidávám ještě video z minulého ročníku.