Už dlouho jsem na Fijalce nezveřejnila žádný rozhovor, ale konečně mi do oka padnul skvělý projekt kluků z Babetta maniaci, a tak jsem ho rovnou udělala s nimi. 🙂

Kluci jsou to odvážní, to se musí nechat! Chtějí prostě projet na babettách skrz na skrz Island. Když jsem se s Martinem bavila o brodění řek ve vnitrozemí Islandu, kde spousta lidí topí i auta s náhonem na všechny 4 kola, řekl mi, že babettu prostě hodí na záda a řeku přebrodí. 🙂

Nejen, že mi je sympatickej tenhle jejich dobrodružnej přístup 🙂 , ale i to, že to jsou srdcaři. Dělají to, co je baví a světu ukazují, že všechno jde, když se chce.

Jak probíhá výprava kluků na Island, sleduj na facebooku Babetta maniaci a na videa mrkej na jejich youtube kanále. 

Můžete se na začátku každý z vás krátce představit?

Jakub: Jmenuji se Jakub Dlouhý a pocházím z Vysočiny.

Libor: Mé jméno je Libor Vávra, studuji v Brně Agronomickou fakultu Mendelovy univerzity. Aktivně se věnuji florbalu, pasivně fotbalu. Pocházím z malé vesničky na úplném východě kraje Vysočina, odkud je také většina ostatních našich babetťáků. Přes týden většinou pobývám v Brně.

Martin: Jmenuji se Martin a (stejně jako zbytek členů naší výpravy) jsem alkoholik. 🙂

Tomáš: Jmenuji se Tomáš Gregor a pocházím z malé vesnice na Vysočině jménem Věstínek. Ostatní členové výpravy pocházejí také z Věstínka a okolí. S klukama se známe od dětství.

Toman: Jmenuju se Tomáš (Toman nebo Chameleon) a jezdím na babettě Milka. Během cesty i mimo ni dělám mechanika.

Kdo si myslíte, že bude nejproblémovějším článkem výpravy?

Jakub: Třeba já. Člověk nikdy neví. 🙂

Libor: Záleží, kde si určíme hranici, co je problémové. Buď to nebude nikdo a nebo tak nějak všichni. Vždycky se u nás najde někdo, komu se něco, abych byl slušný, tak nějak nepovede. 🙂

Martin: Určitě to budu já, protože chudák babetta musí táhnout zátěž mých více než 130kg a k tomu cca patnáctikilové zavazadlo. Pro představu – maximální nosnost babetty je dle technických parametrů stroje 80 kg. Ostatní babettisti na mně tím pádem nad každým i drobnějším kopcem čekají, než ho vyšlapu. 🙂 No a takové čekání pochopitelně rapidně zvyšuje spotřebu cigaret, proto kuřáci místo standardní krabičky denně spotřebují tak 3. No a ty dvě rozdílové krabičky jim samozřejmě musím doplácet. 🙂

Tomáš: Nikdo problémový nebude. 🙂

Toman: Těžko říct. Během takové expedice se u každého najde nějaká ta slabina, ale s tím se počítá. Letos pojede poprvé kameraman Michal, ale věřím, že všechno proběhne lehce jako na minulých cestách.

Proč zrovna babetty? Co pro vás znamenají? Předpokládám, že každý z vás k nim má nějaký speciální vztah…

Jakub: Vztah, to ani ne. Spíš vášeň pro cestování.

Libor: Já jsem se k tomuto připojil až před cestou k Černému moři. Bylo mi nějakých dvacet, takže jsem vůbec neřešil, že bych do toho nešel. A proč babetta? Když s ní při jízdě mluvím, tak mi neodmlouvá, a když se rozhodnu z té nudy si něco zazpívat, tak mi neříká, že to neumím. Navíc rád nedávám pozor při jízdě, takže rychlejší stroj pro mě není dobrou volbou.

Martin: Ta myšlenka se zrodila už kdysi dávno, kdy jsme ještě neměli řidičáky na auto a chtěli vyjet někam na společnou dovolenou. Zároveň jsme nechtěli jet jako všichni “trapně“ na vodu, na chatu a podobně, ale chtěli jsme zkusit něco nevšedního. Proto jsme postupně začali shánět babetty a dnes už si bez nich dovolenou snad ani nedovedeme představit.

Tomáš: S klukama jsme dřív jezdili každý rok na dovolenou, vyhledávali jsme netradiční místa a zážitky. Někdy jsme ani dopředu nevěděli, kam pojedeme, ráno jsme se sešli a někam vyrazili. Na jedné takové dovolené jsme přemýšleli, jakým netradičním dopravním prostředkem bychom mohli za rok vyrazit a nápad s babettami nás nadchnul.

Po babettách jsme se začali poohlížet, a když přišlo další léto, tak jsme si každý jednu pořídili. První jízda, která měla otestovat, jestli je na babettě možné někam dál dojet, měla za cíl Rakousko. Když se zpětně ohlížím, směju se těm začátkům. O babettě jsme moc nevěděli, měli jsme štěstí, že jsme během cesty dokázali všechny závady opravit. Na babetách jsme před první dovolenou nedělali žádné opravy, prostě jsme s nimi vyrazili tak, jak jsme je koupili.

Jednu jsme dokonce koupili asi v 9 hodin večer před odjezdem a to proto, že jiná babetta nejela a my ji neuměli opravit. Ve Znojmě jsme vyhledali opraváře mopedů, protože jsme potřebovali radu a ten po prohlídce našich strojů konstatoval, že mají najeto tolik kilometrů a jsou v takovém stavu, že by s nimi nejel dál než na nákup. Přesto jsme vyrazili směr Rakousko a naši první cestu s pořádnou dávkou štěstí zvládli.

Toman: O výletu na babettách jsme snili už někdy v pubertě (a někteří si o nás myslí že stále neskončila 🙂 ) a konečné rozhodnutí padlo v květnu 2012, kdy jsem koupil první babettu a všem oznámil že teď jsou na řadě oni. Během nákupů ostatních strojů se plánovala první cesta. Vybrali jsme Rakousko a vůbec jsme netušili, jaké závady tento stroj může mít. První cesta nás trošku potrestala, ale zároveň to pro nás byla výzva k cestě další. Od té doby by těžko někdo z nás jel někam dál na něčem jiném než je BABETTA 210. 🙂

Babetty na Slovensku.

Tenhle váš “babettový“ koníček musí být časově náročný. Jak to máte s normální prací?

Jakub: Asi takhle. Zbývá mi 12 dní dovolené a jedu pryč na 16 pracovních dní. 🙂

Libor: Já studuji, ke studiu brigádničím a ve volných chvílích se věnuji babettám. Často kvůli nim musím zanedbat práci kolem domu nebo učení. Dost na tento koníček trpí zkouškové období. To se mi naštěstí letos povedlo, takže jedu na Island s čistou hlavou. Kluci to mají v práci samozřejmě horší. Já nechám brigád a jedu. Oni musí řešit dovolenou…

Uvidíme, kde to stupňování našich expedic skončí, Himaláje jsou prý taky pěkné pohoří. 🙂

Martin: Babettám se věnujeme ve volném čase – o sobotách a nedělích, několikrát jsme obětovali tradiční svátky, jako je oslava Silvestra, Velikonoce, atd. a raději se věnovali opravám a seřizování babett.

Na naše výpravy si všichni v práci složitě sjednáváme dovolenou (zařídit si u šesti zaměstnavatelů dovolenou ve stejný termín, to je teprve oříšek). Naštěstí se zadařilo a my můžeme vyrazit. Uvidíme, co zaměstnavatelé řeknou příště, až za nimi přijdeme s tím, že chceme dovolenou 2 měsíce, protože se chystáme projet celou Asii nebo Afriku. 🙂

Tomáš: Kromě Libora, který studuje, všichni normálně pracujeme. Když se připravujeme na cestu, tak věnujeme přípravám velkou část volného času. Tenhle koníček se mi ale líbí a nevadí mi do něj investovat čas a peníze. Lidé tráví svůj čas i hloupějšími způsoby. 🙂

Toman: Momentálně se to dá stíhat, i když se tomu musí věnovat hodně času. Dá se to všechno skloubit.

Proč jste si pro expedici vybrali zrovna Island?

Jakub: To já ne. Já radši teplo. Snad to ta islandská příroda vyrovná. 🙂

Libor: Dlouho jsme nevěděli kam. Ještě nemáme na to, vypravit se mimo Evropu. Přemýšleli jsme nad Izraelí, nad Moskvou, nad severskými zeměmi, ale nakonec vyhrál Island. Někteří nebyli zpočátku úplně nadšení, ale dle mého je to nejvíc, co můžeme v Evropě dát. Věřím, že ti, co byli na vážkách, budou nakonec rádi.

Martin: Protože v Evropě jsme toho najezdili už dost, a navíc si rok co rok zvyšujeme náročnost naší expedice. Uvidíme, kde to stupňování skončí, Himaláje jsou prý taky pěkné pohoří. 🙂

Tomáš: To nevim, asi nás už nic šílenějšího nenapadlo :).

Toman: Já jsem se výběru neúčastnil, ale vzhledem k tomu, že jsem si ho neuměl ani moc představit, tak jsem souhlasil. Celkem nic si o Islandu nezjišťuju, aby ten vstup do reality byl co nejmocnější.

Kolik věcí si s sebou povezete? Přeci jen babetta je malá motorka… 🙂 Na co rozhodně nesmíte zapomenout?

Jakub: Pršiplášť. 🙂

Libor: Island není zrovna nejteplejší destinace a s tím, jaké u nás máme léto, to bude asi šok. Musíme si vzít kvalitní outdoorové oblečení. Všechno ošetřit tak, aby nám nic nepromoklo. Ze všech stran slyšíme, že sopečný popel dává dost zabrat pneumatikám. Těch budeme brát také hodně do zásoby. Budeme mít náhradní motor, spoustu náhradních dílů a kanystry, jelikož chceme přejet vnitrozemí.

Osobních věcí moc mít nebudeme. Důležité je také jídlo. Já si třeba suším potraviny a dělám si z nich domácí dehydratované pytlíky. Je to levné a dobré.

Maximální nosnost babetty je dle technických parametrů stroje jen 80 kg.

Martin: Krom klasických věcí jako oblečení, spacák a nově teď i stan (na předchozích expedicích v Rakousku, u Černého moře a na Ukrajině jsme spali pod širákem, což by na Islandu byla sebevražda 🙂 ) si s sebou musíme vzít velkou zásobu jídla a vody, protože většinu času budeme v pusté krajině. Taky bude každý člen výpravy muset vézt kanystr s benzínem, protože nás čeká i nějakých 600 km bez benzínky. Takže náklad v košíku bude mít odhadem nějakých 15 – 30kg, podle hmotnosti jezdce. 🙂 No a já nesmím zapomenout vzít cestou zpátky domů hromady dárků pro svou přítelkyni, za to, že se mnou vydržela, když jsem se o víkendech místo o ní, staral hlavně o babetty a o zařizování cesty.

Tomáš: Tolik, že pod tím babetta skoro nebude vidět. Nejvíc váhy zabere náhradní motor, díly a nářadí. Pak také oleje a benzín. Osobní věci musíme stáhnout na minimum, oblečení si prát v řece a jídlo vést v sušeném stavu, konzervy nepřipadají v úvahu. Nosnost babetty pro jezdce a náklad je asi 80 kg, takže když nasedneme na babetty, i bez jakéhokoliv nákladu jsou už tak skoro všechny přetížené.

Toman: Vezeme s sebou jen nejnutnější díly a trochu oblečení,  které musíme během cesty stíhat prát. Já rozhodně nesmím zapomenout na čepici Milka, protože s tou má babetta hned o krávu víc a líp jede. 🙂 Po pravdě se nesmí zapomenout na nic, protože každá improvizace je ztráta času, i když se u toho v minulosti zažilo hodně srandy.

Babetty na cestách. 🙂

Jakou speciální vychytávku si s sebou povezete? Máte něco, bez čeho nedáte ani ránu?

Jakub: Hmmm. Dobrá nálada?

Libor: Tomáš nám dělá USB nabíječky na babettu, protože té elektroniky budeme mít hodně. Náš kameraman Michal bere svého nového drona, tuto věcičku jsme na cestách ještě neměli. Na této cestě určitě nedám ani ránu bez pořádných rukavic.

Martin: Pro mě, jako fanatického fotbalového fanouška, je důležité vézt desítky klubových samolepek historicky asi nejslavnějšího evropského fotbalového klubu FC Zbrojovka Brno a vylepovat je na všech dovolených. Ani Island nebude výjimkou a jakmile se v nějakém městě pojede kolem stadionu, tak celý konvoj bude muset zastavit a čekat na mně, až si ho prohlédnu a na nějakém pěkném místě vylepím pár samolepek. 🙂

Tomáš: Jako vychytávku beru nabíječky na mobily a kamery, které budeme nabíjet za jízdy z té trochy elektrické energie, kterou babetta dokáže vyrobit.

Toman: Nic speciálního asi nemám, ale hlavně nesmíme zapomenout nějakou důležitou součástku.

Na co se nejvíc těšíte?

Jakub: Na krajinu, dobrodružství a místní obyvatele.

Libor: Strašně se těším, až z trajektu zahlédnu Island. Teprve tehdy si asi uvědomím, že to možná všechno klapne. 🙂 Samozřejmě se těším na všechny ty vychytávky, kterými Island vládne. Gejzíry, sopky, vodopády a ledovcové řeky. Ta příroda bude určitě neskutečná.

Chceme lidem ukázat, že to jde. A nemyslíme tím, aby všichni zítra sedli na babettu a rozjeli se do světa, ale aby si splnili nějaký svůj cíl, třeba jen dílčí.

Martin: Hodně mně zajímá ta dlouhá cesta trajektem. Máme to se zastávkou na Faerských ostrovech a věřím, že to bude hodně zajímavé. Doufám, že na Islandu potkáme legendární papuchalky a velice se těším i na koupel v horkých přírodních pramenech a vřídlech, kde snad rozehřejeme naše cestou promrzlá těla. Čeho se naopak děsím je počasí. Snad nám nebude celé tři týdny pršet, to by mně vážně mrzelo.

Tomáš: Na dobrodružství.

Toman: Vzhledem k tomu že o Islandu nic nevím, tak se těším na celou expedici, protože bude v mnoha ohledech jedinečná oproti těm předchozím.

Máte nějakou radu pro cestovatele, kteří by něco podobného chtěli podniknout?

Jakub: Nejezdit na babettě!!

Libor: Znám mnoho schopnějších lidí, než jsme my, takže je to pouze o tom chtít. Měli jsme několik možností vycouvat z letošní výpravy a jsem rád, že jsme to neudělali.

Martin: Důležité je, aby se členové dané skupinky dobře znali, a aby věděli o vzájemných schopnostech i neschopnostech. 🙂 Není nic horšího, než řešit osobní problémy při cestovatelské výpravě a kazit si tím vlastní zážitky. No a v neposlední řadě se musí připravit na solidní průvan v peněžence…

Tomáš: Běžte do toho a ničeho se nebojte! Vždycky to nějak dopadne…

Toman: Nikdy nebrat moc vážně to, co vám řeknou v hospodě nebo doma. S takovou bychom ani my nikdy nikam nedojeli.

Co svou expedicí chcete lidem sdělit/vzkázat/ukázat?

Jakub: Všechno jde, když se chce.

Libor: Budu se opakovat, ale chceme jim ukázat, že to jde. A nemyslím tím, aby všichni zítra sedli na babettu a rozjeli se do světa, ale aby si splnili nějaký cíl, třeba jen dílčí.

Martin: Naším cestováním s babettami se snažíme zbořit mýtus, že se na babettě dá dojet maximálně do dva kilometry vzdáleného obchůdku pro rohlíky. Válec v motoru má sice velikost klasického panáka, ale i tak se dokáže popasovat se zátěží hodně přes 100 kg a s ujetými tisícovkami kilometrů.

Tomáš: Nestojím o to se předvádět ani být známý. Chci hlavně jen pobavit ostatní. Je paráda, když promítáme naše snímky z výprav a lidé se u toho z plna hrdla smějí. 🙂

Toman: Snad jen to, že se dá cestovat na čemkoliv a kam vás napadne.

Babetta maniaci, díky za rozhovor a přeju vám co nejvíc štěstí při zdolávání Islandu a co nejvíc nejpovedenějších budoucích dobrodružství na babettách! 🙂 Liborovi gratuluji k úspěšnýmu zkouškovýmu a těším se na fotky a film! 🙂

S láskou Fijalka.

Líbil se ti tento článek? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!

[fb_button]