Verča, která o sobě tvrdí, že je univerzální cestovatelka (od backpacku, přes pohodlný klidný motel, po luxusní resort), žije už tři roky v Číně ve městě Changzhi se svým manželem. Po Číně cestují a poznávají její skryté krásy. Rádi vyrazí i do Thajska, které je jejich oblíbenou zemí, do které se rádi vrací.
Dojmy z Číny Verča sepisuje na svou facebookovou stránku Čína na tvrdo i na měkko.
Svojí energií mě nabila už přes naše emailování a doufám, že až se vrátí, sejdeme se a život v Číně probereme někde u kávy a dobré večeře. 🙂
Pokud chceš vědět jaké je to žít v nejlidnatější zemi s jednou z nejstarších kultur na světě, dozvědět se něco málo o podlézání v čínských firmách, o pravidlu 30 dní klidu a pití horké vody, o mateřské v Číně a dalších bizarních čínských zvycích…čti dál. 🙂
Pokud tě zajímá, jaké vybavení vozím na cesty, mrkni na článek Moje outdoorové vybavení.
Jak dlouho s manželem žiješ v Číně?
V Číně právě končíme třetí rok. První měsíc jsme bydleli v Pekingu, poté celou dobu v Changzhi (městečko 800 tisíc obyvatel), které najdeš v provincii Shanxi v severní Číně.
Jak jste se vlastně k práci v Číně dostali?
Vše proběhlo pod hlavičkou Pavlovo zaměstnavatele. Naskytla se příležitost pro nově se rozjíždějící projekt. Nápad byl i Německo, Rusko, USA…
Co vás vedlo k tomu opustit ČR a odjet pracovat do zahraničí?
My jsme celkově byli otevřeni možnosti pracovat v zahraničí. Jednou, když se Pavel poprvé zmínil o reálné možnosti pracovat v Číně, tak jsem si řekla: “Wow, no to by byla exotika!”
Asi půl roku na to, když jsem jela z práce, mi volal co bych řekla na Čínu…a já odpověděla, že máme plnou ledničku, že nic nosit nemusí. 🙂 🙂 Nediskutovali jsme to moc dlouho. Bylo pár věcí na vyjednávání a ladění (jako třeba pes, svatba, víza), ale měli jsme celkem jasno.
Jakou práci v Číně děláte?
Pavel je technologická podpora pro lisovnu v místním Siemensu a projekt manažer zodpovídající za zakázky pro Čínský i zahraniční trh.
Já jsem byla půl roku doma, poté jsem začala překládat technologické dokumenty z češtiny do angličtiny. Předloni jsem se stala zodpovědná za anglickou křižovatku, kterou mám dodnes společně s kurzem pro mírně pokročilé angličtináře ve firmě na starosti. Vše mám na zkrácený úvazek dle místních platebních podmínek.
Jak jste na tom s čínštinou? Snažíte se jí naučit nebo si zatím vystačíte s angličtinou?
Angličtinu v našem městě slyšíme velmi zřídka, pokud nepočítám přátele a kolegy v práci. Já začala s čínštinou měsíc před odjezdem. Vyhovovalo mi vysvětlení jazyka a výslovnosti tónů v češtině.
V Číně jsem všude kmitala se slovníkem v ruce, později v chytrém telefonu. Jednou za čas si vypíši novou slovní zásobu a jsem po třech letech bez učitele na úrovni, kdy se dokážu bavit o základních tématech. Objednám si jídlo, vyřeším nákupy, zeptám se na cestu, popovídám o rodině, práci, zábavě atd.
Momentálně začínám s psaním a čtením. Počítám, že mi to pomůže rozšířit slovní zásobu. Dovedu si představit, že při studiu jazyka se lidé během pár semestrů naučí víc než já, protože to dost flákám. 🙂
Stává se, že dělám různá faux pas. 🙂 Minule, při kontrolování docházky na mou lekci, jsem o kolegovi, díky vytvoření minulého času u slovesa, kde se minulý čas netvoří, řekla, že umřel. 🙂
Pavel rozumí krátkým frázím, ale moc nemluví. Má práci na plný úvazek a většinou překladatele ve formě anglicky mluvících kolegů, nebo internisty. Pro hraní fotbalu ve volném čase navíc čínštinu nepotřebuje.
Jací jsou v Číně nadřízení a vůbec celé pracovní prostředí, které musí být tolik odlišné od toho českého?
Upřímně řečeno, my moc místní systém nadřízenosti a podřízenosti na vlastní kůži nepociťujeme. Vkládá se nám velká důvěra při plnění úkolů, které nám zadají.
Velký rozdíl je také v tom, když pracuješ pro evropskou firmu na čínském trhu a pak přímo pro čínskou firmu. Samozřejmě vidíme rozdíl u našich kolegů. Úcta velkému šéfovi musí být řádně projevována! My bychom to kolikrát nazvali podlézáním. V čínské firmě jde i o velký systém konexí, známostí a někdy dokonce i úplatkářství.
O Číňanech se říká, že jsou pracovití. Já bych to trochu poupravila, oni tráví v práci svůj život, ale rozhodně se nebavím o produktivitě, kvalitě a efektivnosti. Někteří z nich to i přiznávají. Polední pauzu na malém městě mají dvě hodiny, z čehož jedna hodina je určena ke spánku kdekoliv a v jakékoliv pozici. 🙂
Pracovití jsou pouze tehdy, mají-li svůj vlastní obchod a pracují sami na sebe a pro svůj prospěch.
Jak vás přijali místní?
Místní ve městě Changzhi jsou v Číně výjimeční, tvrdí to i ti z ostatních částí Číny.
Jsou tvrdohlaví, leniví, nedůvěřiví, zvědaví a trvají na svých pravidlech a tradicích (ač pravidla tu nejsou a u tradic si už nepamatují z čeho vycházejí). Místo ahoj se na ulici zdraví: “Jedl(a) jsi?” a na všechno mají spoustu času. 🙂
Když se jim zalíbíš a uděláš si dobré jméno, pak jsou to společníci k nezaplacení. Veselí, vtipní (ano i Číňané mají smysl pro humor, většinou mu rozumějí jen oni, ale mají), nic pro ně není daleko, a když zrovna nespí a nejí, tak pro tebe udělají cokoliv.
Jak se chovají třeba k cizincům?
Všeobecně řečeno, místní jsou k cizincům velmi přátelští, někdy jde ale jen o přetvářku. Občas dokonce i o to cizince využít a zviditelnit se. Je tu velmi důležité, z dlouhodobého hlediska, být při výběru svých přátel opatrná. Pro ně přátelství znamená mít známého. Oni ti toho člověka představí jako dobrého kamaráda, i když se potkali třeba včera.
Proto jsem pyšná že mohu říct, ano mám dvě dobré kamarádky, na které se mohu spolehnout a pak dalších spoustu docela dobrých lidí kolem sebe a známých nepočítaně. Může za to moje povaha, protože nehledám rozdíly, ale to, co nás může spojit.
Podle krásných fotek soudím, že vás baví poznávání různých zemí. Kam se dá z Číny levně cestovat?
Čína naučí neřešit moc vzdálenost. Řekneš si, že spousta zemí je blízko: Vietnam, Kambodža, Thajsko, Jižní Korea, Japonsko, Malajsie, Indonesie. Do všech těchto zemí se dá levně cestovat z Číny, přičemž stačí dodržet dvě pravidla. Necestuj v sezóně a sleduj vývoj letenek. Last minute letenky samozřejmě jsou, ale při počtu obyvatel v Číně, s nimi není radno počítat. Stejné je to i s rychlovlaky.
V Číně jste navštívili spoustu krásných míst. Jaká z nich (pokud nepočítám Peking, Velkou čínskou zeď a Šanghaj) byste doporučili k návštěvě ostatním cestovatelům?
Peking, Velkou čínskou zeď a Šanghaj bych zrovna i vynechala. Úplně nejvíc unešená jsem byla z přírodní rezervace v Jiuzhaigou. Je dost časově náročné se tam dostat a vstup také není nejlevnější, ale stojí to za to!
Další z míst je Sanya, čínská Hawaj, kromě předražených rezidencí se tam dá sehnat i levné ubytování blízko pláže.
Mimo státní svátky a víkendy doporučuji Datong (Vysutý klášter Xuan Kong Si, Yungangské jeskyně), gurmánský požitek v Chongqingu s hotpotem. Nesmím zapomenout na relax v Chengdu s místním zeleným čajem, který nemá chybu! 🙂
Čína je obrovská země, cítíte se v ní bezpečně? Ocitli jste se někdy třeba v nebezpečné situaci?
Na turistických místech je dobré si hlídat kapsy. Nám ukradli dvakrát elektro kolo, takže na takové ty malé zlodějíčky je třeba si dát pozor. Jinak se cítíme bezpečně a není problém jít v noci domu z baru nebo restaurace.
Hůře už se cítí samotní Číňané. Dětské únosy začínají v období letních prázdnin. Není zde trend v očkování psů a koček, takže dvojnásob platí nehlaď cizího psa!
Spíše se snažíme být opatrní ohledně zdraví, není radno zkoušet zdravotnictví na maloměstě, i když teď už si se svými kontakty dokážeme poradit lépe. Mojí zlomenou ruku v loňském roce mi dali dohromady celkem slušně. Na žaludeční problémy, problémy se zády a na obyčejnou chřipku či angínu tu platí pravidlo 30 dní klidu a pití horké vody. 🙂
Plánujete se vrátit zpátky do ČR nebo svůj budoucí život vidíte právě v Číně?
Pravděpodobně se vracíme do ČR v květnu příštího roku 2017. Ovšem není vyloučeno, že bychom se na dalších pár let nevrátili právě zase do Číny, protože nám přirostla k srdci.
Jak vnímáte ze zahraničí ČR? Je něco, po čem se vám stýská (kromě českého piva)? A naopak co vám nechybí vůbec?
Stýská se nám po rodině, přátelích a pocitu porozumění jazyka a kultury. Domu jezdíme jednou ročně, což není tak hrozné. Z požitkářského hlediska se nám stýská po dobré čokoládě, sýru, bílém vínu, kávě a masných výrobcích (šunkách, salámech). A chybí nám tu kvalita, skoro všeho.
Vůbec mi nechybí to české stěžování si na vše (hlavně na různé systémy) a ponižování sama sebe (máme být na co hrdí i v ČR)!!! Nechybí mi nakupování, možná protože tady koupíš všechno na jedné internetové stránce.
Zažili jste v Číně nějaké vtipné či bizarní situace?
Těch je tu strašná spousta!!! 🙂
Maminky bude zajímat to, že mateřská je tu pouhých 56 dnů. Z čehož je tradice, že první měsíc po porodu se rodička nesmí sprchovat a musí zůstat jen doma. To mi přijde opravdu dost bizarní. 🙂
Kamarádů děti kakají a čůrají doma na podlahu asi tak do dvou let (nosí prostřižená kaťata i v zimě, ne pleny).
O děti se starají prarodiče, pokud jsou v důchodu. Do důchodu v Číně odchází pracovníci soukromého sektoru v 50 letech. V 60 letech jdeš do důchodu, pokud pracuješ pro vládní sektor.
Je běžné, že stále některé apartmány nemají sprchu. Hodně lidí chodí třikrát týdně do společných sprch. Ve městě je jich hned několik. Číňané vůbec říkají, že není dobré se sprchovat moc často, protože to není dobré pro kůži.
Jinak to, co mi považujeme za standard (pračka, lednička, mikrovlnka, trouba a sporák), to samozřejmě není standardem v menších městech. Za ty tři roky vidíme, jak se dost věcí zlepšuje, jde dopředu a to přímo vysokorychlostním tempem. Jediné, co stále postrádáme je bohužel kvalita.
Minulý rok jsem byla v Číně a zamilovala jsem si čínskou kuchyni. Co chutná nejvíc vám a jaká jídla by měl každý cestovatel v Číně ochutnat?
Nedivím se ti, když jsme v ČR, čínská kuchyně nám chybí. Naučila jsem se pár receptů, které máme rádi a sama je doma vařím.
Za sebe bych doporučila salát z lotosového kořene, smažené fazolové lusky se sichuanským pepřem, strouhané brambory a lilek na všechny způsoby. Pak už záleží v jaké provincii jsi, protože každý kout Číny má svojí specialitu.
Napadají tě ještě nějaké další zajímavosti ze života v Číně?
Za ty tři roky se nahromadilo tolik zajímavostí, že každá by byla na další odstavec. 🙂 Všitými korálky do podprsenky počínaje, vsadkami na vytvarování zadnice, kupováním si malých či velkých čísel bot, chozením do bazénu s českým tělem, seškrabováním staré kůže, provozováním ježdění na koních, hraním fotbalu, jezením “zdravých věcí”, pitím horké vody, systémem vzdělávání, starosti Číňanů ohledně práce, svatbou z lásky i z donucení, výchovou dětí za politiky jednoho dítěte to pokračuje, výchovou dětí po zrušení zákona o jednom dítěti to nekončí… 🙂
Verčo, děkuji za skvělý rozhovor, ve kterém si každý přijde na své. 🙂 Přeju vám, ať se v Číně daří! Fijalka
[fb_button]
Líbil se ti tento článek? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!
Leave a reply