30. ČERVNA 2015

Odpoledne vyrážíme autobusem Student Agency na cestu do Vídně. Dost se obáváme kolon na D1 (máme časovou rezervu 2 hodiny). Cesta naštěstí probíhá podle našich představ, kolony nejsou a my se bavíme, popíjíme víno a těšíme se na zážitky, co nás čekají!

Z Vídně odlétáme ve 22:40 hodin s Emirates do Dubaje. V Dubaji máme pár hodin času, a tak si čas krátíme jízdou automatickým metrem, které vede přímo od letiště k nejvyšší budově světa Burdž Chalífa (828 m), cesta od letiště trvá asi 25 minut. K budově vede od zastávky metra klimatizovaný tunel, ze kterého do vedra vylezete až přímo před ní. Jdeme jí omrknout z venku, je fakt velká, kocháme se, fotíme a koupeme se ve vlastním potu, je vedro. Asi budeme po cestě do Pekingu trochu smrdět, ale tak co, deodoranty nám snad pomůžou. Po horké procházce vyrážíme zpátky ke stanici metra a míříme na letiště. Strategicky lezeme do prvního vagónu (metro jezdí bez řidiče), kde je krásný výhled na cestu městem.

3. ČERVENCE 2015

Na pořadu dne je Velká čínská zeď, vybrali jsme část Badaling, protože je lehce dostupný a z Pekingu je nejblíž.

Odjíždíme z autobusového nádraží, kde nás s dalšími desítkami Číňanů křikem nahání do jednotlivých autobusů. Naháněči řvou jak paviáni a my si připadáme jako když ženou zvířata na porážku. Cesta trvá něco málo přes hodinu. Když vystoupíme, porozhlížíme se po obchodech a mezitím přijíždějí desítky dalších autobusů, někteří ihned po výstupu zvrací, takže se raději odebíráme na zeď.

Platíme 40 juanů a nejprve se vydáváme na západní část, kde není tolik lidí. Byla to dobrá volba, protože v některých úsecích jdeme skoro sami. Jsou odtud překrásné výhledy na okolní kopce a východní, hojně navštěvovanou, část zdi.

Pokračujeme na přeplněnou část, kde jdeme v davu dalších lidí. Pořád se s námi chce někdo fotit (pro mnohé Číňany jsme větší atrakcí my než Velká čínská zeď). V užších úsecích stojíme ve frontě na to, až budeme moct projít, ale v odlehlejších částech zdi jsme opět skoro sami.

Po cestě dolu míjíme utrápené medvědy, kteří za kousek uschlé mrkve ochotně pózují návštěvníkům. Koupíme si něco k snědku a autobusem míříme zpátky do Pekingu.

Jedeme zpátky na Liudaokou, kde si na večeři zajdeme do lepší restaurace. Jedna účastnice naší výpravy má dnes narozeniny, a tak koupíme malý dort a domlouváme s číšníky, aby nám ho přinesli. Úkolu se zhostí číšnice, která dort přinese a přitom zpívá Happy birthday, akorát umí jen tyhle dvě slova. Bylo to roztomilé a jídlo bylo jako vždy výborné. :)

Ještě nemáme dost, a tak se vydáváme do nedalekého Olympijského parku. Prohlížíme Národní stadion (Ptačí hnízdo), olympijský hotel a plavečák. Vše je krásně barevně nasvícené.

4. ČERVENCE 2015

Z Dongsi Shitiao vyrážíme na zastávku metra Tian´anmen East. Procházíme kontrolou příručních zavazadel a pití a míříme na Náměstí nebeského klidu, kde najdete Mauzoleum Mao Ce-tunga a 38 metrů vysoký památník Lidových hrdinů. Od Zakázaného města je odděleno Bránou nebeského klidu (Tian´anmen), kde je velký portrét Mao Ce-tunga.

Mauzoleum Maa jsme nenavštívili kvůli minimálně 3 hodinové frontě. Prošli jsme se po náměstí a pak zamířili přes bránu do Zakázaného města. Za vstup jsme zaplatili 60 juanů a vystáli si asi hodinovou frontu.

Celý areál je obehnaný 8,5 metrů širokou zdí a 52 metrů širokým vodním příkopem. Bylo to sídlo císařů od 15. století. a obyčejným lidem bylo zpřístupněno v roce 1911. Je tu opět hodně čínských výprav z malých měst, pro které jsme atrakcí a možná i prvními bělochy, které vidí naživo, a tak se s námi zase vesele fotí. Z areálu vycházíme Bránou válečnické udatnosti (Shenwu Men), za kterou se nachází Jingshan park. Za vstup do něj platíme 10 juanů, vyjdeme na kopec a užíváme si krásný výhled na celé Zakázané město.

Jelikož jsme ještě neobědvali, vydáváme se hledat místo, kde bychom se mohli najíst. Začíná pršet, a tak vytahujeme pončo z Decathlonu, pod které se všichni schováme. Evidentně tím bavíme kolemjdoucí, kteří se nám smějí a pozorují nás. Oběd si dáváme v nedalekém bistru odkud pokračujeme do hotelu, kde se převlékneme a večer vyrážíme na party a večeři do Hutongů.

Hutongy jsou malé domky ze 13. století, ve kterých odjakživa bydleli obyvatelé Pekingu. Jsou zde přesně 9 metrů široké uličky a i obyvatelé Hutongů musí využívat veřejné záchody. Což je zděná bouda s několika tureckými záchody, mezi kterými leckdy není ani žádná přepážka. Samozřejmě tu není ani umyvadlo, takže je to zážitek. :) V Hutonzích jdeme nejprve na večeři do proslulé restaurace, kde dělají jen čínské knedlíčky a poté se přesunujeme do studentského klubu, kde má koncert studentská mezinárodní kapela. Popíjíme pivo, užíváme si koncertu a nakonec jdeme na procházku nočním městem.

5. ČERVENCE 2015

Dnes je na pořadu dne Chrám nebes, Beihai park a okoštování pekingské kachny.

Jedeme metrem na zastávku Tiantandongmen, kde se nachází Chrám nebes. Vstup je 35 juanů.

Vstoupíme do krásného parku, kde nás okamžitě upoutají sportující čínští důchodci. Starý pán před námi dělá kliky jako by mu bylo dvacet, hned za ním dělá přítahy na dvou prstech visící svalnatý postarší pán na hrazdě, na vedlejší hrazdě se točí o 360 stupňů další důchodce, opodál skupinka starších žen secvičuje a zkouší choreografii na taneční hudbu. Nestačíme zírat a nechápeme jak je to možné. :)

Oslovuje mě starší Číňan mluvící anglicky. Povídáme si spolu, vyprávím mu o Evropě a České republice, pak se dozvídám, že cvičícím lidem v parku je přes 70 let, takže klobouk dolů. :) Videa s čipernými Číňany najdeš v článku Takové ty čínské zábavy.

U chrámu ještě pomáháme s výzkumem čínské studentce, která nám na oplátku za vyplnění dotazníku dává krásné čínské pohledy.

V Chrámu nebes se čínští císaři modlili za dobrou sklizeň. Jdeme se ještě projít po parku, kde narazíme na zajímavost – louku s umělými meteority. Vycházíme z areálu a jdeme hledat metro, ztrácíme se ve spleti ulic. Naštěstí potkáváme Číňana, který umí anglicky a k metru nás ochotně zavede. Vede nás uličkami, kde je nepředstavitelná špína, všude se válí odpadky, zbytky jídla, jsme z toho trochu rozčarovaní, protože tohle je čínská realita, místo kde žijí normální lidé. Domy vypadají taky otřesně a strašně špinavě. Asi po 20 minutách chůze se u metra loučíme a pokračujeme na zastávku Beihai North.

Nejprve se vydáme hledat restauraci, ve které bychom si mohli dát oběd. Do jedné vstupujeme, všude jsou jezírka plná polomrtvých žab, jakmile nás zahlídne číšnice, začne na nás čínsky řvát a my radši mizíme. Koupíme si alespoň svačinu v malém obchůdku a míříme do Beihai parku. Vstup je 10 juanů, sedáme si na trávu pod stromy a odpočíváme, připadáme si tu jako zvířátka v ZOO. Kolemjdoucí na nás koukají, nenápadně si nás fotí, občas si k nám někdo přisedne jen kvůli fotce. Asi po 30 minutách nás z trávy vyhání ochranka, prý se na ní nesmí sedět, tak se jdeme projít kolem jezera.

Po procházce jedeme na Liudaokou, kde si koupíme trs liči a směřujeme do restaurace na pekingskou kachnu. Pekingská kachna se jí tímto způsobem: plátek kachny namočíš v tajné speciální omáčce, položíš na placku, přidáš nakrájenou cibulku, celé to zavineš a sníš. Byla to lahoda a skvělé zakončení náročného dne.

7. ČERVENCE 2015

Hned z rána jdeme na obhlídku buddhistického chrámu Jing ´an. Za vstup jsme zaplatili 50 juanů. Chrám Jing ´an (Chrám míru a klidu) stojí obklopen moderními mrakodrapy, a tak je tu zajímavé pozorovat dva protipóly – moderní výškové budovy a tradiční budhistický chrám. Procházíme tři hlavní haly, v jedné z nich se nachází největší sedící nefritový budha v Číně, měří 3,8 metru v další síni objevujeme obrovskou, 6,2 metrů vysokou, sochu budhy. Celý chrám si pomalu projdeme, na chodbách potkáváme mnichy a pozorujeme obřady konající se na nádvoří. Uprostřed stojí kašna, do které se hází drobné mince pro štěstí, je docela umění strefit se dovnitř. Opodál stojí obrovský kámen, který mniši pravidelně čistí a ošetřují. Každý si ho může pohladit a něco si přát.

Další plán je projít si staré město s tradičními přízemními malými domečky. Vezmeme to ještě přes Yu Garden, zelenou oázu v uspěchaném velkoměstě. Celou zahradu si projdeme a kocháme se jezírky s kapříky, bonsajemi a můstky.. Zahrada byla vytvořena podle zásad feng shui.

Pěšky pokračujeme do staré Šanghaje. Tahle část v Šanghaji se nám líbila ze všeho nejvíc, je to čtvrť podobná pekingským hutongům. Nízké domky, kde panuje jiná atmosféra. Procházíme uličky a narazíme i na místní trh, který je pro nás velký zážitek. :) Člověk tu koupí na co si vzpomene. Vše je vystavené na zemi v plastových vaničkách. Hory zeleniny, rýže, masa, ryb, raků.

8. ČERVENCE 2015

Hned ráno se z hostelu vydáváme na People Square. Podle recepční v hostelu by se měla poblíž nacházet stanice autobusu jedoucí do městečka Zhouzhuang. Chvíli bloudíme, ale nakonec zastávku najdeme. Aha, zastávek je tady víc, tak se ptáme postávajících Číňanů odkud náš autobus jezdí. Rukama nohama se domluvíme a už nás nahání do nějakého autobusu. Netušíme jestli tam jede, ale zkusíme to.

Po hodinové cestě v čínském dopravním provozu jsme dojeli do nějakého města, snad je to ono, řidič nás vysadí na autobusovém nádraží. Nevíme kudy se vydat dál, ale instinktivně jdeme po hlavní ulici a u prvního mostu sejdeme pod něj a vydáváme se kamsi podél řeky. Po řece plují usmívající se Číňané a mávají na nás. Nakonec dojdeme do centra města, turistů přibývá a nám se víc líbilo v odloučených uličkách, kterými jsme přišli.

Navštívíme taoistický chrám a pak se jdeme podívat do místních obchůdku. V jednom mají krásné výrobky z bambusu (záložky do knih, zrcátka atd.), tak nakoupíme pár suvenýrů a pokračujeme přes starý most na druhou stranu města. Po chvíli objevíme příjemnou restauraci na střeše starého domu a zajdeme si sem na pozdní oběd. Výhled máme krásný, na řeku, staré domy na protějším břehu a most. Po jídle se ještě chvíli procházíme, ale začíná pršet, tak se vydáme zpátky na autobusové nádraží a odjíždíme zpátky do Šanghaje.

9. ČERVENCE 2015

Dnes nás čeká přejezd ze Šanghaje do malého městečka s názvem Tangkou, které se nachází kousek od Žlutých hor. Z hostelu míříme na šanghajské autobusové nádraží, kde asi hodinu čekáme na autobus. V terminálu nádraží mají skvělé záchody. Žlab vedoucí pod všemi kabinkami, kde pod tebou plave všechno, co vytvořili ostatní. :) Je to skvělá podívaná, ale alespoň tu jsou kabinky, a to se v Číně cení! :) Cesta autobusem je zábavná, stačí jen pozorovat čínský dopravní provoz, když na sebe všichni troubí, blinkry nikdo nedává a prudce se brzdí, takže o zábavu na dlouhou cestu máme vystaráno. Po několika hodinách máme pauzu u čínského motorestu a pak se pokračuje dál. Po hodině opět zastavujeme a řidič nám začne čínsky něco vyprávět. Nerozumíme mu a nevíme co se děje. Nakonec to asi vypadá, že si naše česká výprava musí přesednout do jiného autobusu. Řidič nás kdesi vyloží a odjede. No paráda, nevíme kde jsme, ale za chvilku se objeví jiný autobus a nabere nás, zase nevíme kam jedeme, ale spoléháme na to, že to nějak dopadne. Po celodenní jízdě autobusem konečně v cíli, teď jen najít hotel. :) Hned se do toho vkládají místní a snaží se nám pomoci, nakonec nás k němu dovedou. Bydlíme v malém zastrčeném hotelu pana Hu, Vítá nás se svou ženou, dáme si věci do pokojů a vyrážíme na výlet k vodopádům, který nám vymyslel pan Hu a doveze nás k nim svým autem. Okolí Huangshanu je krásné, všude kolem jsou bambusové lesy, je tu příjemně a hodně vlhko. Návštěva Nine Dragon Waterfall byla skvělá, celou dobu jsme procházeli bambusovými lesy, potkali pár chrámů, poslouchali jsme zvuky čínského pralesa a konečně poznali čínskou přírodu. K vodopádu se stoupalo po hodně strmých schodech a pohled na něj byl krásný. Po návratu nám žena pana Hu uvařila večeři a pak nám zbývalo jen zalehnout a nabírat síly na další den. Některým se v noci špatně usínalo – po zhasnutí po pokojích pobíhali švábi. :)

11. ČERVENCE 2015

Ráno nás pan Hu vezme na zastávku, nasměruje nás do mini autobusu, zaplatíme jízdenky a asi 50 minut čekáme než se autobus naplní lidmi a vyrazíme na cestu. V Huangshanu se projdeme centrem, nakoupíme nějaké suvenýry a část naší skupiny míří taxíkem na letiště a část na novou stanici rychlovlaků. Na nádraží si dáme jídlo a pak čekáme na příjezd rychlovlaku. Jsme unavení, a tak skoro celou cestu podřimujeme. Do Pekingu přijedeme v noci, dáme si večeři na nádraží a potom pokračujeme do hotelu do postele.

12. ČERVENCE 2015

Dnes jsme si trochu přispali a až odpoledne vyrazili na výlet do Forest parku, do kterého jsme se dostali několika zběsilými jízdami pekingskými autobusy. Opět to byl zážitek, všichni se na sebe tlačí, do toho křičí děti… :)
Do Forest parku jsme vešli málo používaným vchodem, zaplatili vstupné a vydali se příjemnou procházkou nahoru na kopec. Po cestě jsme potkali příjemnou obyvatelku Pekingu, která uměla skvěle anglicky a hned se s námi pustila do řeči. Do Forest parku moc turistů nechodí, tak byla celá udivená a zároveň nadšená, že nás, bílé, potkala.
Na vrcholku kopce je umístěná pagoda, ze které je super výhled na kopce čnějící kolem Pekingu. Teda super výhled by byl, kdyby nebyl smog. :) I tak jsme se to tady užili a pokochali se výhledem na zapadající slunce do smogového oparu.