Alešův ortel byl zpečetěn začátkem listopadu 2015, kdy se dozvěděl, že dostal práci v Indii, o kterou se snažil několik měsíců.
Tímto bych vám ráda představila mého dlouholetého kamaráda Aleše, který se pracovně vypravil na rok a půl do Kalkaty. Jaké měl pocity před odjezdem, co ho nejvíc děsilo, co všechno musel vyřešit před odjezdem se dozvíte v našem rozhovoru.
Ahoj Aleši, máš už vše sbaleno? Jak probíhají tvoje přípravy před odletem?
Všechno na poslední chvíli, jak je u mě zvykem. Nějak extra jsem to radši neřešil, abych z toho třeba nezešílel. Jelikož jsem byl přijat a měl nastoupit do 3 týdnů do práce, tak to byla fuška. Sehnat si do necelých 3 týdnů vízum, letenku, zpřetrhat ostatní formální vazby v ČR. Jo vlastně ještě všechny ty loučení u piva, to se taky počítá jako administrativní zatížení (hlavně teda jater a ledvin). 🙂
Věřím, že to všechno muselo být náročné. Jak ses k práci v Indii dostal? Jak tě to vůbec všechno napadlo?
K Indii jsem se dostal opravdu náhodou. Hledal jsem zahraniční stáž a Indie pro mě rozhodně cíl nebyl. Ale postupem času, kdy mi nikdo neodpovídal na moje životopisy mi poradili v AIESEC (přes který tu stáž mám) abych zkusil Tata Consultancy Services. Hlavně z důvodu, že si tuhle firmu stážisté nemůžou vynachválit. Jelikož TCS je indická firma, tak drtivá většina stáží probíhá právě v Indii (byly i možnosti třeba v Londýně, Curychu, Budapešti, ale nebylo tam moc nabídek, který by byly pro mě). Když jsem se pak zkoušel hlásit na některý pozice, tak TCS byla téměř jediná firma, která se mnou byla ochotná komunikovat. A tady to všechno začalo.
Proč zrovna Kalkata?
Ani nevím, zjišťoval jsem si jak je to v Indii s velkými městy (ceny, bydlení, bezpečnost) a na doporučení vybral Kalkatu jako město, který je levný, relativně bezpečný a do jistý míry ještě nepolíbený globalizací, oproti ostatním velkoměstům v Indii. V současnosti je v zárodku obrovskýho rozvoje na poli informačních technologií a dalších odvětví. Ale zase jsem vyloženě nešel po určitym městu. Třeba Mumbai (dříve Bombaj – přejmenována jako i jiný indický města – aby se lépe vyslovovaly – Kalkata se přejmenovala v angličtině z dřívějšího Calcutta na Kolkata) by byla určitě úžasná, ale jsou tam vyšší ceny, znečištění apod.
Jaká bude tvoje pracovní pozice?
Budu pracovat v oddělení Foreign Deputation Facilitation Unit. Je to sice dost divokej název, ale jedná se v tomto případě např. o zajišťování zaměstnancům firmy pracovní povolení v Evropě a celé se to tak nějak točí okolo lidských zdrojů.
Vůbec si nedokážu představit jak probíhá takový typický indický pracovní pohovor. Můžeš to, nám neznalým, trochu přiblížit?
Pohovory byly zčásti standardizovaný a zčásti byly otázky vyloženě na osobě, která se mnou pohovor vedla. Nejdřív bylo potřeba oslovit životopisem, pak když byl člověk přizván k pohovoru, tak už byl úspěch vyloženě v jeho rukou, pominu-li určitý překážky, s kterýma jsem se setkal. Například byl pro mě ze začátku problém, že pohovor je po telefonu. Náročný bylo to, když na vás člověk mumlá indickou angličtinou a vy se musíte soustředit na to, co vůbec říká a na to, jak odpovědět na danou otázku. To mi dalo zabrat hodně.
Nakonec bych zmínil někdy celkem záludný otázky, který jsem moc neočekával, např. konkrétní příklad řešení pochybení zaměstnance. Já sám jsem měl na tuto pozici tři pohovory. Dalo by se říci, že základní, pak více odborný a nakonec hůře specifikovatelný. Prostě tak, jak bývají vícekolový pohovory v praxi. Takže personalista, spolupracovník a nakonec šéf oddělení. Asi dost záleží taky na tom, jak na ně zapůsobíte. Když odpovídáte mdle, bez emocí a jako robot, tak to dojem moc neudělá. Zvlášť u Indů, kdy začnete říkat, co víte o Indii a nebudete jen recitovat wikipedii, tak speciálně u nich si člověk přilepší. Jsou hrdí na svoji kulturu.
Nejtěžší pro mě asi byla skutečnost, že jsem neměl praxi. Pokud se člověk hlásí na Project Management nebo Marketing a řekne, že to umí, ale nedoloží to praxí ve firmě, tak neuspěje. V těchto případech vám je škola na nic, pokud sami neuvedou, že chtějí na pozici minimálně bachelor nebo master. Mnohokrát jsem byl tedy odmítnut na zajímavý pozice, protože se jiný uchazeč dostal přes pohovory dál než já, kvůli pracovním zkušenostem, ale tak to bývá všude samozřejmě.
Napadá mě otázka, nebylo by jednodušší hledat si práci tady v Praze?
A to jsme právě u toho. Protože nemám praxi a na její získání jí potřebuju, dostávám se do začarovanýho kruhu. Zkoušel jsem samozřejmě, ale zhruba před rokem a čtvrt byl absolutní nedostatek nabídek. Teď je to mnohem lepší. Takže když si můžu udělat praxi v zahraničí, kde mi postačí praxe z práce mimo hlavní pracovní poměr a ještě se někam podívám, tak to byla pro mě jasná volba (slogan z reklamy myslim 🙂 ), protože se mi tahle šance už nemusí nikdy naskytnout.
Co od týhle indický zkušenosti očekáváš?
Hlavně uvidím, jak to chodí v obrovský firmě, která není tou klasickou ze západního světa. Člověk se určitě naučí víc vnímat jiný přístupy k práci v odlišný kultuře. Samozřejmě jako stážista nebudu sám, takže se mnou budou pracovat i další lidi z celýho světa. Člověk s praxí v zahraničí zvyšuje svoje šance na pracovním trhu a je to pro něj i zkušenost s jinou kulturou a lidmi. Z toho mi prostě vychází jasná win-win situace.
Čeho se nejvíc bojíš?
Řekl bych, že bezpečnost je pro mě asi největší strašák, protože je to velká neovlivnitelná neznámá (je jasný, že pobíhat o půlnoci po ulici není moc dobrej nápad, a to jak v Indii, tak i u nás v ČR). Doufám, že je to jen náš pohled středoevropana. Další věc by bylo zdraví. Asi větší šance dostat nějakou infekci nebo otravu, ale snad, když se člověk nepůjde vyválet se svým obědem do odpadků, tak je i celkem v suchu (teda doufám). 🙂
Závěrečná a nejdůležitější otázka – jak jsi připraven na durchfally?
Jako nikdo! 🙂 Živočisný uhlí apod. byla jedna z prvních věcí, na který jsem si vzpomněl během dumání, co si s sebou vzít.
Aleši, moc děkuji za rozhovor, ať se daří a budu se těšit zase za měsíc až mi zodpovíš další várku zvídavých dotazů.
[fb_button]
Líbil se ti tento rozhovor? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!
Leave a reply