Jak se žije a pracuje na Novém Zélandu

9.2.2016

Kryštof je můj kamarád z vejšky. V listopadu 2015 si sbalil saky paky, kariéru hodil za hlavu a s kamarádem vyrazil na rok na Nový Zéland. Chce tady pracovat a za vydělané peníze cestovat. Jak jeho život na Zélandu probíhá, co ho k rozhodnutí vedlo, jak jednoduché je hledání práce a mnoho dalších informací se dozvíš ve skvělým a zábavným rozhovoru.

Co tě vedlo k tomu opustit zajímavou a stabilní práci v Praze? Zahodit kariéru a jen tak odjet na Nový Zéland?

No volba to opravdu jednoduchá nebyla. Co budu dělat dál, jsem se rozhodoval už v minulé práci, kde mě to úplně nebavilo a končil jsem tam. Kamarád Viki se zrovna zmínil o tom, že by chtěl jet na Nový Zéland, a já jsem o výjezdu začal vážně uvažovat. Pak jsem našel práci, kde mě to bavilo a byl jsem tam spokojený. Byl jsem v malé kanceláři s pěkným výhledem na Staromák, chodil jsem na super obědy do Mincovny. Ale řekl jsem si, že pokud se chci podívat do světa a něco zažít, tak buď teď, nebo už nikdy. Ale zeptej se mě třeba za rok, jaká to pro mě byla zkušenost.

Proč sis vybral zrovna tuto zemi, co všechno tu chceš zažít, vidět, jaké jsou tvoje plány?

Nový Zéland patří mezi Čechy k nejpopulárnějším zemím kam se vydat s working holiday vízem. V podstatě moc možností kam vycestovat není – buď Nový Zéland nebo Kanada, možná ještě USA.

Já jsem si tuto zemi vybral na základě dobrých zkušeností kamarádů, kamarádů kamarádů, bloggerů a dalších. Na NZ se dá krásně skloubit ono working holiday. Člověk tu pracuje a zároveň cestuje. To v jiných zemích jen tak nejde. Tady si koupíš auto, které je pak tvoje všechno – dopravní prostředek, ložnice, kuchyně, obývák. A když máš auto, tak pak cestuješ za prací nebo během práce děláš výlety.

Nový Zéland zkrátka umožňuje pracovat chvíli na jihu jižního ostrova a pak třeba přejet o pár tisíc kiláků dál na sever severního ostrova a pracovat tam.

Člověk se taky může jednoduše podívat na nějaký oceánský ostrov nebo do Austrálie. Takže důvodem proč NZ bylo hlavně cestování. Za čtvrt roku co tu zatím jsem, jsme procestovali tři čtvrtě jižního ostrova. Takže hlavní bude ještě vidět severní ostrov a rád bych viděl velryby, tučňáky a kiwiho. Pak bychom během zdejší zimy rádi letěli do nějaké oceánské země (Samoa, Tonga, Fiji). Ale plánovat se na NZ moc nedá. Člověk nikdy neví, co bude za týden. :)

moeraki_boulders1

Moeraki Boulders

Jak to zvládáš finančně? Jak těžké je najít tady práci?

Finančně je nejvíc vyčerpávající začátek. Před odjezdem si musíš koupit letenku, pojištění a mít další vybavení (notebook, outdoor oblečení). Pak sem přijedeš a chceš si pořídit auto, potraviny jsou tu dražší než v ČR, takže na začátek musíš mít rezervu.

Podle pravidel working holiday víza by měl mít člověk při příletu na účtu v přepočtu 4200 NZD, což je celkem hodně a nikdo to ani nekontroluje, ale nějaký peníze do první výplaty potřebuješ. Jak ale začneš pracovat, tak se dá celkem slušně žít i za minimální plat, který je momentálně 14,75 NZD hrubého za hodinu.

Okolo minimálního platu tu má většina lidí s working holiday vízem a spokojeně tu žijí. Co se týče hledání práce, tak nevím, jestli jsme měli zatím štěstí nebo je to tu tak jednoduché. Pracovat jsme začali šestý den po příletu díky kamarádce kamarádky, která si našla práci ve vinařství a zrovna nabírali i další lidi. Pak jsme chtěli zkusit sběr třešní a obešli jsme dva sady, v kterých nám řekli, že nás berou, takže s hledáním práce jsme naštěstí problém zatím neměli. Může to ale být tím, že je zrovna léto, tedy hlavní sezona, v zimě to bude asi horší.

Jakou práci jsi zatím vyzkoušel?

Zatím jsme pracovali hlavně ve vinařství Two Paddocks na vinici. Nikdy jsem nevěděl a netušil, že je s vínem taková práce. Začali jsme protrháváním větviček, aby zůstal jenom určitý počet větviček na jedné révě. Potom jak větve rostou, tak je potřeba zvedat dráty o které se větve opírají. Pak jsme větve narovnávali a klipovali dráty k sobě. Dále jsme u odrůdy pinot noir prostříhávali vedlejší větvičky, aby k hroznům mohlo svítit ranní sluníčko. V pár blocích jsme prostříhávali i hrozny, aby jich nebylo na jedné větvi moc. Do toho se musí stále kontrolovat, aby z dolní části révy nerostly nové větve. Two Paddocks je i malá farma, kde chovají pár krav a ovcí, takže jsme i sbírali kravská lejna, kterýma se pak hnojí. Dále tu pěstují levanduli, ze které se pak dělá olej, takže jsme ji pleli. Pak jsme třeba sekali trávu a tak.

Vyzkoušeli jsme i sběr třešní, o kterém nám povídalo pár lidí, že se na tom dá slušně vydělat. Po čtyřech dnech trhání jsme si s kamarádem Vikim řekli, že to není nic pro nás a vrátili jsme se zpět na vinici. Víc peněz bychom si stejně nevydělali a navíc to byla dost monotónní práce s rizikem pádu ze žebříku.

prace_na_vinici

Sbírání třešní na Novém Zélandu

Co všechno jsi řešil před odjezdem?

Nejdříve jsem začal hledat informace, tzn. pročítal jsem blogy z cest na Zélandu a přihlásil jsem se do skupin s NZ tématikou na facebooku, abych věděl, co se zhruba řeší a na co se připravit. Nejdůležitější věc, pokud chceš na NZ pracovat, je mít working holiday vízum. O to je v posledních letech celkem boj a není úplně snadné ho získat. Dále samozřejmě mít platné všechny doklady a vyřídit si mezinárodní řidičák. Potřeba je mít cestovní pojištění a dobré je se odhlásit ze zdravotní pojišťovny v Česku, aby člověk zbytečně neplatil.

Další věc je letenka. U ní si člověk může vybrat, jestli zvolí levnější zpáteční nebo jednosměrnou a se stopoverem v nějaké zemi při cestě nebo bez. Já volil jednosměrku se stopoverem v Taipei.

V práci jsem musel podat výpověď. Řešil jsem samozřejmě co všechno si vzít s sebou. Teď trochu lituju, že jsem měl k letence možnost 40 kg zavazadel, protože jsem si toho vzal zbytečně moc. A pak byla samozřejmě nezbytnost rozlučka s rodinou, příbuznými a kamarády.

Jak vypadá tvůj běžný novozélandský den? Odkud mi zrovna píšeš?

Běžný den když jsme bydleli dva měsíce v autě vypadal tak, že jsme ráno kolem půl sedmé vstali z auta, rychle se najedli nějakého toustu s burákovým máslem nebo marmeládou a jeli 15 km na vinici. Práce začíná v půl osmé, pak je v deset tzv. smoko, což je 15 minut proplacená přestávka, pak se pracuje do půl jedné, kdy je půl hodina na oběd. Odpoledne je ještě jeden smoko a konec je ve čtyři.

Z práce jsme pak většinou jeli k telefonní budce, kde je wifi a tak hodinku brouzdali na netu. Následovala zastávka v supermarketu, pak u veřejných záchodů, kde jsme se umyli a jeli jsme zpět do freekempu.

Tam jsme si na našem vařiči uvařili většinou kuskus se zeleninou nebo něco jednoduchého, dali si pivko, poklábosili s ostatními backpackery a šli ulehnout do auta. Po dvou měsících jsme využili nabídku levného ubytování v chatce na vinici, takže odpadla návštěva veřejných toalet a telefonní budky. K dispozici máme luxusní kuchyni, takže po práci většinou něco vaříme a v poslední době se snažíme degustovat místní vína a pečeme si vlastní chleba. Během víkendů se snažíme prozkoumávat okolí, takže většinou jdeme nějaký trek.

Psal jsem z několika míst. Zastihla jsi mě zrovna na dvoutýdenní dovolené, takže něco jsem psal po večerech z auta v kempech a něco dopisoval v kuchyni na vinici během vaření.

Mt. Aspring Mountains

Mt. Aspring Mountains

Jakou nejvtipnější situaci jsi zatím zažil?

Vtipný byl náš výlet na Routeburn trek, který je avizován jako dvou až čtyřdenní. Den před začátkem na Štědrý večer jsme zakempovali v kempu v jedené díře kousek od Queenstownu. Udělali jsme si štědrovečerní steak a pak jsme se přidali k anglické rodině s dětmi, která si na břehu jezera rozdělala oheň. Ohně se zde kvůli požárům moc rozdělávat nesmí, takže to tu byl náš první táborák. Pak se k ohni přihnaly dvě češky a my tam s nima nakonec popíjeli do dvou do rána. Na trek jsme vyrazili v jedenáct dopoledne. Všechna místa v chatkách a na postavení stanu byla vyprodaná dlouho dopředu, ale my si říkali, že tam někde cestou náš stan postavíme na černo. Tak jsme ušli asi dvacet kiláků a nikde se stan postavit nedal. Jednak to bylo pod vysokou pokutou a pak byly všude buď pralesy, nebo svah. Nakonec jsme zjistili, že na konci treku je freekemp, tak jsme šli dvě hodiny s čelovkama a po půlnoci šťastně ulehli.

Další vtipná událost se nám stala na Abel Tasman treku. Tam jsme již kempy rezervované měli, ale pracovník správy parku si spletl o jeden den datum. To na rezervaci kempu naštěstí vliv nemělo, ale vliv to mělo na přechod jednoho úseku, který se dá přejít pouze během odlivu. Odliv byl ten den o tři čtvrtě hodiny později než den předchozí a nás pak čekala ještě dlouhá štreka. Voda začala ustupovat a zdálo se, že se tento cca kilometrový úsek bude dát přejít. Z protějšího břehu pár odvážlivců vyrazilo a my je pozorovali dalekohledem jak si vedou, protože jsme, hnáni časem, chtěli taky vyrazit. Pohled to byl opravdu srandovní. Někteří tam kličkovali chvíli vodu po kolena, chvíli nad pas. Někteří chvíli šli, pak se zase vraceli a zkoušeli to jinudy. První odvážlivec, co přišel, byl nakonec celý mokrý, ale neměl s sebou krosnu. My jsme si ještě čtvrt hodinky počkali a přešli jsme to s vodou max do půlky stehen.

A v práci bylo vtipné třeba sbírání kravských lejn. Člověk by ani neřekl, jak je každé lejno úplně jiné a má jinou konzistenci. :)

Jaké poznatky ze života na NZ jsi zatím získal?

Nový Zéland mě překvapil kulturou podobnou Evropě nebo Americe. Čekal jsem větší rozdíl. Ani se mi moc nechce věřit, že jsem na opačné straně planety. Dále mě překvapila zdejší pečlivost, která je ještě větší než třeba v Německu. Vše je zde upravené a čisté, na všem si zde dávají záležet. Třeba jenom tak narýsované chmelnice jsem v Česku nebo Německu ještě neviděl.

Lidé jsou zde milí, pracovití a pracují většinou v zemědělství nebo kolem něj. Většina z nich navštívila exotické země jako je Francie, Německo, Itálie. Jak je NZ odřízlý od světa, tak je dost zajímá, jak to vypadá jinde. Dále mě překvapila síla sluníčka. Ve stínu je třeba 20°, ale na sluníčku je opravdu vedro. I auta mají dost často poškozený lak.

Příroda je opravdu rozmanitá, člověk tu v podstatě procestuje celý svět. Jsou tu zasněžené, skalnaté, travnaté hory, pouště, pralesy, lesy, jezera, fjordy, různorodé pláže, sopky, atd. My teď třeba byli na treku v horách, kde byly přírodní bazénky s vodou teplejší než Pohlreichova polévka. Potom co mě velmi zklamalo, jsou zdejší rádia. Ty jsou zde ještě horší než v Rakousku. Takový song Hello od Adele hráli stále dokola a ještě dělali znělku, že za 15 minut budou hrát znova. O pražském Radiu 1 si zde může nechat člověk jenom zdát. :)

abel_tasman

Abel Tasman track

Co bys doporučil ostatním cestovatelům, kteří se na Nový Zéland teprve chystají a chtějí tady cestovat a pracovat? Na co by se měli připravit?

Určitě bych jim doporučil pročíst si pár blogů. Každý to tu vidí a prožije trochu jinak. Také je dobré si udělat obrázek, jak to tu zhruba chodí. Já jsem jich pročetl odhadem patnáct, dvacet a je to zajímavé čtení. Dále je dobré čerpat a sbírat informace z facebookových skupin, kde se řeší třeba aktuální záležitosti, nebo tam najdeš různé rady a tipy. No a nejdůležitější věc je nebát se a vyrazit, ono to dobře dopadne.

Earlmountain track

Earlmountain track

Earlmountain track1

Earlmountain track

Kryštofe, moc díky za rozhovor, těším se na další krásné fotky a užívejte co to jde!

Líbil se ti tento rozhovor? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!

 

8 comments

  1. Comment by Maj

    Maj Reply 10.2.2016 at 19:20

    Mega super! Nový Zéland je můj sen už od malička! Maj :)

    • Comment by Fijalka

      Fijalka Reply 10.2.2016 at 21:07

      Můj také! :) Jsem ráda, že rozhovor dělá radost! :)

  2. Comment by Michal

    Michal Reply 28.2.2016 at 20:01

    Ahoj, jak je to s vekem co se pracovniho povoleni tyce? zatim se docitam vsude, ze pracovni povolenku dostanes max do 30-35 let..? Co starsi- 37-40 let? Diky za odpoved.. Michal

    • Comment by Fijalka

      Fijalka Reply 29.2.2016 at 17:29

      Ahoj Michale, povolení pro Working Holiday můžeš získat jen když se vejdeš do věkového rozmezí 18 – 35 let. Pokud ti je víc, musíš zažádat o pracovní povolení, ale musíš splnit to, že máš pracovní nabídku od zaměstnavatele na ZN nebo jedeš na Nový Zéland pracovat kvůli určité události (veletrh apod.) nebo se chceš pracovně připojit ke své partnerce/partnerovi. Více informací najdeš na imigračním NZ.

  3. Comment by Michal

    Michal Reply 29.2.2016 at 20:28

    Diky moc, za odpoved…Michal

    • Comment by Fijalka

      Fijalka Reply 1.3.2016 at 14:44

      Nemáš zač, Michale. Kdyby něco, dej vědět. :)

  4. Comment by Michael

    Michael Reply 17.3.2016 at 5:08

    Ahoj, je nějaká možnost v NZ zůstal déle jak rok + 3 měsíce? Třeba změnit na NZ národnost a být jejim občanem? Díky za odpověď.

    • Comment by Fijalka

      Fijalka Reply 20.3.2016 at 20:19

      Ahoj Michale, možné to je, ale musíš splnit různé podmínky, více se dozvíš v tomhle článku. :) Fijalka

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Babetty napříč Islandem

Už dlouho jsem na Fijalce nezveřejnila žádný rozhovor, ale konečně mi do oka padnul skvělý projekt kluků z Babetta maniaci, a tak jsem ho rovnou udělala s nimi. Kluci jsou to odvážní, to se musí nechat! Chtějí prostě projet na babettách skrz na skrz Island. Když jsem se s Martinem bavila o brodění řek ve […]

Read more

Jak se žije na Islandu

Tak trochu mi na Fijalce chyběl rozhovor s někým, kdo žije na Islandu (když už tak často píšu články právě o Islandu a jsem do něj zamilovaná). Tenhle boží rozhovor o životě na Islandu mi poskytla skvělá a přátelská Kristýna. Tímto převelice děkuji kolegyni Bohunce za zprostředkování kontaktu. Kris na Islandu žije už přes rok. Bydlí v […]

Read more

Jak se žije vlastní sen?

Martina Gebarovská, cestovatelka, fotografka a blogerka, která se jednoho dne rozhodla, že bude žít svůj sen, že bude dělat to, co jí doopravdy baví a naplňuje. CESTOVAT. Když došla k tomuhle rozhodnutí, nic jí nebránila v tom opustit práci, koupit si letenku a odletět. Marti články plné inspirace si můžeš přečíst na jejím blogu. Martina je […]

Read more

Jak se pracuje a žije v Číně

Verča, která o sobě tvrdí, že je univerzální cestovatelka (od backpacku, přes pohodlný klidný motel, po luxusní resort), žije už tři roky v Číně ve městě Changzhi se svým manželem. Po Číně cestují a poznávají její skryté krásy. Rádi vyrazí i do Thajska, které je jejich oblíbenou zemí, do které se rádi vrací. Dojmy z Číny Verča sepisuje […]

Read more

Jak se žije a pracuje v Indii (část 2)

Volné pokračování prvního rozhovoru s Alešem, který se odstěhoval do Indie, Kalkaty, kde právě žije a pracuje. Druhý rozhovor jsem s ním udělala s odstupem času. Je to asi 6 měsíců od jeho příjezdu do Kalkaty a tentokrát to bude o tom jak vnímá indické pracovní prostředí, své kolegy, o Kalkatě a něco málo se […]

Read more

Studentský život v Lotyšsku

Verča a Kuba, jeden z mála párů, který se na Erasmus vypravil společně. Místo toho, aby každý studoval v jiné zemi, hledali možnosti jak vyjet spolu. Nakonec si vybrali Rigu v Lotyšsku, kde prožili jeden rok svého studentského života. Našli si tu kamarády z celého světa a zažili nespočet dobrodružství. Lotyšsko projeli křížem krážem, a tak […]

Read more

Sólo cestování po jihovýchodní Asii

Tomáš nikdy žádný velký cestovatel nebyl, tuhle skutečnost prolomil výletem, kdy si sbalil batoh a na vlastní pěst se vydal objevovat krásy Asie. Věděla jsem, že Tomáš cestoval sám, a tak jsem celý rozhovor sestavila tak, aby byl inspirací pro ty, kteří se bojí cestovat sami a budu strašně ráda, když tě k tvým budoucím cestám inspiruje. Tomášův plán […]

Read more

Dva roky v Číně

Helča je jedna z prvních studentů České zemědělské univerzity v Praze, která se vypravila na dva roky studovat do Číny. Jak se jí v Číně žilo, co všechno tam zažila, kam všude se podívala, jaké je to pít pivo z igelitového pytlíku a mnoho dalších informací najdeš v rozhovoru níže. Co tě přivedlo ke studiu […]

Read more
nový zéland

Jak se žije a pracuje na Novém Zélandu

Kryštof je můj kamarád z vejšky. V listopadu 2015 si sbalil saky paky, kariéru hodil za hlavu a s kamarádem vyrazil na rok na Nový Zéland. Chce tady pracovat a za vydělané peníze cestovat. Jak jeho život na Zélandu probíhá, co ho k rozhodnutí vedlo, jak jednoduché je hledání práce a mnoho dalších informací se […]

Read more
kolkata

Jak se žije a pracuje v Indii (část 1)

Alešův ortel byl zpečetěn začátkem listopadu 2015, kdy se dozvěděl, že dostal práci v Indii, o kterou se snažil několik měsíců. Tímto bych vám ráda představila mého dlouholetého kamaráda Aleše, který se pracovně vypravil na rok a půl do Kalkaty. Jaké měl pocity před odjezdem, co ho nejvíc děsilo, co všechno musel vyřešit před odjezdem se dozvíte v našem […]

Read more
Go top