Čtrnáctidenní dovolenou v Číně jsme naplánovali na červenec 2015. První dny jsme strávili v Pekingu, potom jsme se přesunuli rychlovlakem do Šanghaje. Odtud jsme pokračovali autobusem do Huangshanu, kde jsme vyrazili na výlet do Žlutých hor. Nakonec jsme se vrátili zpátky do Pekingu.

Naše dojmy a zážitky z Číny se dočteš také v cestopisu, který chystám. Pokud se do těchto míst chystáš a chceš se na něco zeptat, napiš mi na info@fijalka.cz nebo do komentářů. Pro ty, co se chystají do Číny  na vlastní pěst a chtějí se inspirovat, jsem sepsala náš itinerář cesty.

Svoje další poznatky o Číně, které tě lépe připraví na cestu, jsem sepsala do samostatného článku Základní poznatky z Číny.

Při plánování cesty do Číny se ti budou hodit následující mapy a plánky:

• Mapa Pekingu
• Plánek metra v Pekingu
• Mapa Velké čínské zdi – BADALING
• Mapa Velké čínské zdi – MUTIANYU
• Mapa Velké čínské zdi – JINSHALING
• Mapa Velké čínské zdi – SIMATAI
• Mapa Velké čínské zdi – JIANKOU
• Mapa Šanghaje
• Plánek metra v Šanghaji
• Mapa Huangshanu

Jak to v Číně vypadalo se smogem?

Problémem dnešní Číny je každodenní smog. My jsme na začátku července měli štěstí, a tak nám první dny svítilo slunce, bylo jasno a modrá obloha. Další dny byl smog na úrovni 150 – 200 mikrogramů na metr krychlový, kdy byla snížená viditelnost a hůř se dýchalo. Pokud úroveň přesáhne 200, Číňané nasazují roušky, ale ještě sportují. Realita je bohužel taková, že některé dny může být koncentrace i 300. Tato situace je zdraví nebezpečná a nedoporučuje se vycházet ven.

Srovnat tyto hodnoty můžu například s Ostravou, kde se koncentrace prachu pohybuje kolem 100 mikrogramů.

Aktuální stav smogu v Pekingu, Šanghaji a dalších městech.

Forest park v Pekingu a západ slunce ve smogu

Kde se v Číně levně ubytovat?

Ubytování jsme si rezervovali s dvou měsíčním předstihem, abychom si zajistili co nejnižší ceny.

V Pekingu jsme objevili skvělý hotel The Sanlitun Inn, kde nás noc vyšla v přepočtu na 500 Kč. Hotel byl čistý a navíc se nacházel v moderní pekingské čtvrti Sanlitun, kde jsou vysoké budovy, bary, restaurace a obchodní domy. Od zastávky metra Dongsi Shitiao byl vzdálen asi 10 minut pěší chůze. Do centra se metrem dojelo přibližně za 20 minut.

V Šanghaji jsme bydleli v hostelu Le Tour ve čtvrti Jing ´an, 5 minut chůze od stanice metra Changping Road. Hostel byl čistý, personál ochotný a sympatický, do centra to bylo co by kamenem dohodil. Noc nás vyšla na 300 Kč. Poblíž hostelu se také nachází významný budhistický chrám Jing ´an, podle kterého se jmenuje i tato šanghajská čtvrť.

V Tangkou (Huangshanu) jsem bydleli v hotelu pana Hu, kde nás noc ve dvoulůžkovém pokoji vyšla na necelých 200 Kč. Hotel je na čínské poměry úplně v pohodě. Tenhle hotýlek je nejlepší volba ubytování, protože pan Hu je příjemný, ochotný, umí anglicky, naplánuje ti výlety a ještě tě tam doveze autem. S absolutně vším pomůže a poradí. Jeho žena vám večer uvaří večeři, takže je možné využít jídla přímo v hotelu.

Hotel pana Hu a čínská koupelna s oknem

Níže jsem vybrala ubytování v největších čínských městech:

Ubytování Peking

Ubytování Šanghaj

Ubytování Guangzhou

Ubytování Chengdu

Ubytování Xi’an

Ubytování Hangzhou

Ubytování Lijiang

Ubytování Xiamen

Jací jsou Číňané?

Je jich všude kolem moc, jsou hluční, neukáznění, v metru se na tebe budou lepit. Mysleli jsme si, že si užijeme klidu alespoň ve Žlutých horách, ale opak byl pravdou. Po cestě jsme potkávali čínské skupinky. Vepředu davu byl člověk s obrovským amplionem, do kterého řval a udával tempo chůze, za ním šla organizovaná skupina na konci které byl člověk s rádiem chrlícím čínskou disco hudbu. Když se celé skupině podařilo kopec zdolat, začali všichni řvát jak na lesy. Ukázku tanečků a zpěvů najdeš v mých krátkých videích.

Pokud tě zajímá, jaké vybavení vozím na cesty, mrkni na článek Moje outdoorové vybavení.

V Pekingu tě budou sledovat a budou se s tebou chtít fotit. Na většině pekingských památek potkáš zájezdy Číňanů z menších měst a vesnic, kteří nikdy neviděli bělocha, natož blondýnu, a tak se staneš středobodem jejich zájmu. Budou se s tebou chtít fotit a budou tě tahat za ruce, aby si s tebou mohli pořídit fotku na památku. Alespoň jsme si na pár dní vyzkoušeli jaké to je být celebritou. 🙂

Odchycená čínskou paninkou v Zakázaném městě :), Peking

Nemají vztah ke zvířatům, po ulicích chodí s obarvenými nebo ostříhanými psy, například na lva. Návštěva ZOO v Pekingu se nedoporučuje, pokud se nevyžíváš v trápení zvířat.

Všude plivou, chrchlají a tahají nudle až z paty. Představ si krásnou vystrojenou asiatku vycházející z restaurace, která si před ní odplivne tak, jak jsi to ještě neviděl. 🙂

Jsou to velcí milovníci všemožných front, rádi čekají kdykoliv na cokoliv.

Pro turisty navyšují ceny zboží, ale dá se s nimi smlouvat. Když se ti nějaká cena bude zdát příliš vysoká, tak si zkus usmlouvat nižší, nám se to většinou podařilo.

V částech měst, od centra vzdálených, jsem se setkali s velice pohostinnými lidmi. Jednou jsme se v odlehlejší části Pekingu schovávali před deštěm pod střechou malinkého zděného domku. Po chvilce z domu vyšli lidé, zvali nás k nim domu na oběd, dali nám židle na sezení a měli z toho obrovskou radost.

Člověk z Evropy si až tady uvědomí jak moc odlišné kultury jsme, a i když jsou pro nás výše zmíněné poznatky nepochopitelné, lidé žijící v Číně jsou spokojení s tím co mají. Život tu plyne den za dnem v davu, v milionech, dalších lidí, kde je neuvěřitelně těžké se odlišit. Většina z nich se nikdy nepodívá za hranice své země, a tak nepoznají jak se žije jinde.

Jak jsme se na cestách po Číně domluvili?

V Pekingu se musíš obrnit velkou dávkou trpělivosti, protože se tu až na výjimky nedomluvíš (pokud neumíš čínsky). Anglicky skoro nikdo neumí ani nerozumí. Pokud pojedeš taxíkem, je potřeba cílové místo ukázat na mapě nebo mít vytisknutou přesnou adresu hotelu v čínských znacích s mapkou a ještě si zkusit rukama nohama potvrdit, že řidič opravdu ví kam pojede. Peking je 11 milionové město, a tak se občas stává, že řidič adresu nezná, ale i tak tě odveze někam…úplně jinam.

Šanghaj je kosmopolitní město, takže tady se anglicky domluvíš skoro všude. V Huangshanu je to s domluvou stejné jako v Pekingu.

Čínská kuchyně

Čínské hostiny (vlevo dole je vidět pekingská kachna)

Různé druhy čínských knedlíčků a nudle

Další čínská dobrota

Čínská kuchyně je výborná a absolutně nesrovnatelná s čínskými restauracemi u nás, takové pravé čínské kung pao nepřekoná nic.

Kvůli jazykové bariéře doporučuji vybírat takové restaurace, kde mají menu s obrázky jídel. Předejdeš tomu, že si vybereš něco, co nejíš nebo na to máš alergii. Na jídle jsme nešetřili a vždy si objednali plný stůl jídel, ze kterých jsme ochutnávali.

Večeře nás vyšly kolem 100 Kč na osobu. Nejvíce nás překvapila pekingská kachna, která se jí tímto způsobem: vezmeš plátek masa, namočíš ho ve speciální omáčce, maso položíš na placku, přidáš nakrájenou jarní cibulku a okurku. Vše nakonec zabalíš jako twister.

Jak je to v Číně s vodou

Voda v Číně není pitná, a tak se musí kupovat balená. Z čínských výzkumů vyplývá, že každá desátá je stejně načepovaná z normálního vodovodu, takže člověk nikdy neví co pije, ale špatně nám nebylo.

Jak jsme se po Číně dopravovali?

Čínské metro

V Šanghaji a Pekingu jsme nejvíce jezdili metrem, jízdenka vyjde v průměru na 4 juany (cca 14 Kč). Připrav se ale na rvoucí se masy lidí, kteří se budou cpát všude kolem tebe, budou do tebe strkat a bude jim to úplně jedno. Na kontroly před vstupem do metra, kde ti projedou zavazadlo rentgenem a pokud se jim nebude líbit tvoje lahev s vodou, budeš se před nimi muset napít. Jednou se nám poštěstilo a v metru se přímo před námi pozvracel pán, blízko stojícím Číňanům to evidentně vůbec nevadilo, jsou asi zvyklí na ledacos. 🙂 Davy lidí se ve stanicích snaží usměrňovat řvoucí pracovníci stojící na stupínku, které stejně nikdo nevnímá. 🙂

Jízdenky se kupují v automatech přímo ve vestibulu metra. Automaty na jízdenky jsou naštěstí i v angličtině a před nákupem je potřeba znát cílovou stanici, na které budeš vystupovat, protože jízdenku si koupíš přímo do ní.

Naplněné metro v Šanghaji připravené k odjezdu

Taxi v Číně

Jízda čínským taxíkem je zážitek

Metro jezdí přibližně do 23 hodin, pak je potřeba využívat taxíky, které nejsou drahé. Za cestu z letiště do hotelu, která trvala asi 45 minut, jsme platili 90 juanů, cca 340 Kč. U taxikářů je jen potřeba potvrzení, že vědí kam pojedou. Měj u sebe vždy přesnou adresu v čínských znacích a mapku místa, do kterého právě jedeš, aby tě nezavezli úplně jinam, což se tady může stát dost lehce.

Čínské autobusy

V Pekingu jsme občas využívali i autobusy, ve kterých se platí vždy při vstupu. Peníze házíte do kasičky před řidičem nebo pokladní, která má svojí kancelář přímo uprostřed autobusu. Je potřeba mít u sebe vždy přesně 2 juany, protože ti vyšší bankovku nikdo nerozmění, a tak máš smůlu a nikam nepojedeš.

Rychlovlaky v Číně

Čínský rychlovlak na nádraží v Huangshanu

Druhá třída čínského rychlovlaku

Na delší vzdálenosti po Číně využij čínské rychlovlaky. Já jsem jimi absolvovala cestu z Pekingu do Šanghaje a z Huangshanu do Pekingu. Jízdenky je potřeba koupit dopředu. Dají se koupit buď po příjezdu do Číny na vlakových nádražích nebo přes internet na stránce china-train-ticket.com, platí se tu ale poplatek 6 dolarů za jejich nákup . Jízdenka do druhé třídy pro jednoho vyjde přibližně na 500 juanů. Na nádraží buď hodinku před odjezdem, ať v klidu projdeš všechny kontroly. My jsme to trochu podcenili a po nádraží lítali. Uřícení přiběhli do vlaku jako poslední cestující, o vteřinu později se za námi zavřeli dveře a vlak se rozjel. 🙂 Stihli jsme to jen taktak.

Čínský Maglev

Maglev využiješ především při cestě z šanghajského letiště Pudong do centra města. Po příletu se nejdřív podívej na jízdní řády maglevu. Vyber si ten, kterým chceš jet a až potom běž ke kase (je to SMT Ticket Center, 2F). Zpáteční lístek na letiště koupíš na 2F, Longyang Rd. Maglev Train Station, No. 2100, Longyang Road, Pudong New Area. Cena jízdenky je 50 juanů, ale pokud u okýnka ukážeš letenku s odletem stejného dne, kdy navštěvuješ Šanghaj, budeš ji mít za 40 juanů.

Půjčení auta v Číně

Půjčit si auto v Číně nejde. Říkala jsem si proč, ale hned po příjezdu mi to bylo jasné. V čínském provozu by evropský řidič absolutně vůbec neobstál a pravidla čínského silničního provozu jsou mi doposud jednou velkou záhadou. 🙂

Jak na víza do Číny

Víza do Číny si vyřiď s dostatečným předstihem a na Velvyslanectví přijď raději o hodinu dříve před otevírací dobou, ať se vyhneš obrovské frontě. Co všechno k podání turistického víza do Číny potřebuješ?

• Formulář žádosti o vízum s barevnou pasovou fotografií
• Pas a kopii pasu (dvojstrana s fotkou)
• Vytisknuté rezervace ubytování
• Detailní itinerář cesty – pro představu iteneráře mrkni na můj
• Vytisknutou zpáteční letenku

Itinerář cesty je nutné mít napsaný dopředu, i když přesně nevíš, kde všude po Číně budeš cestovat. V případě, že ti nějaký dokument bude chybět, vízum ti bohužel nevystaví a jdeš tam úplně zbytečně. Po podání žádosti o vízum do Číny je už jen potřeba vízum zaplatit a pak si ho jít vyzvednout v úředních hodinách.

Pokud v Číně jen přestupuješ, můžeš využít 72 hodinový bezvízový tarif  na letišti v Pekingu, Šanghaji, Guangzhou a Chengdu. Více informací najdeš na stránkách Velvyslanectví.

Kolik mě celá výprava do Číny stála?

Největší část výdajů tvořily letenky, následovalo ubytování, i když jsme hledali to nejlevnější, jízdenka do Šanghaje a zpět. Zbytek tvořily výdaje za jídlo, pojištění, vízum, suvenýry, autobusy atd.

13 000 Kč letenky

5 400 Kč vstupy, jídlo, suvenýry, mhd, ubytování v Šanghaji a Tangkou

5 102 Kč ubytování v Pekingu

4 000 Kč zpáteční jízdenka na rychlovlak z Pekingu do Šanghaje a z Huangshanu zpátky do Pekingu

1 000 Kč vízum

600 Kč autobus ze Šanghaje do Tangkou (Huangshanu)

561 Kč pojištění

Celkem to dělá 29 663 Kč

Čína je překrásná země, ve které tě každý den překvapí něco jiného. Peking se nedá srovnávat s Šanghají, sever Číny je odlišný od jihu, a tak je to i s lidmi. Lidé v Pekingu se s tebou budou chtít bavit, i když anglicky moc umět nebudou, klidně tě pozvou na oběd k sobě domu a budou se s tebou chtít fotit. V Šanghaji jsou na turisty zvyklí, a tak o tebe moc zájmu jevit nebudou.

[fb_button]

Líbil se ti tento článek? Sleduj Fijalku na Facebooku a staň se tak součástí naší cestovatelské rodiny!